Pedagogická diagnostika v naší MŠ

Diagnostika je obecně charakterizována jako jistý druh poznávání, který je završen v podobě určitého závěru – diagnózy. 

Jakou diagnostiku využívají paní učitelky v mateřské škole?

Paní učitelky mají povinnost provádět pedagogickou diagnostiku danou Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání (str. 7). 

Mezi nástroje, které paní učilky využívají patří:

  • Pozorování
  • Rozhovor (s dítětem, rodiči, odborníky, třídou apod.)
  • Dotazníkové šetření (rodiče) a hodnocení dětmi (různé hodnotící škály, kterými děti mohou vyjdařovat svou spokojenost či nespokojenost s různými činnostimi, ději, vztahy apod.)
  • Analýza produktů a kresby
  • Specializované didatktické testy určené pro děti přeškolního věku

Na koho se mám ve škole obrátit, když mám podezření, že má mé dítě nějakou oslabenou oblast?

Nejdříve se obraťte na vaše třídní učitelky. Ty znají vaše dítě nejlépe. Je vhodné si s nimi domluvit individuální konzultaci, kde se vám mohou plně věnovat. 

Dále na naší škole působí speciální pedagog - paní ředitelka Mgr. Kateřina Reif. S tou je také možné si domluvit schůzku a celou situaci probrat.

Pokud se jedná o řečovou oblast (dítě nemluví, špatně vyslovuje, nerozumí, je cizinec), můžete se obrátit na zkušenou logopedickou asistentku Mgr. Petru Kubálkovou, která provede u vaše dítěte vstupní logopedické vyšetření a doporučí vám další potřebný postup.

Vždy je pro nás důležité najít pro vaše dítě tu nejlepší podporu. 

Mohu já jako rodič své dítě také diagnostikovat?

Ano, samozřejmě. Své dítě znáte nejlépe. Víte jak probíhal jeho prenatální vývoj, porod, ranný vývoj, jak funguje vaše rodina a vztahy v ní a to vše má na vaše dítě a jeho vývoj samozřejmě hlavní vliv.

Na posuzování vývojové normy je vhodné využít nějakou škálu. Rodičům doporučujeme Vývojovou škálu podle paní Bednářové/Šmardové 

Jak je možné se dítě projevuje jinak doma a ve školce?

Nicméně projevy chování dítěte v rodinném a kolektivním zařízením (škola) může být zcela odlišné. Je to dáno odlišným prostředím, režimem dne, počtem spolužáků na třídě, vztahy mezi spolužáky, vztahem s třídními učitelkami. Také během dne ve škole dítě zažije mnohem více sociálních situací, kontaktů a také vzruchů a podnětů. Toto vše může přetěžovat jeho nervovou soustavu, která ještě nemusí být na takové prostředí zralá. Následkem tohoto přetížení se mohou u dítěte projevovat různé projevy - agresivita, porucha pozornosti, nerespektování autority, pravidel třídy apod. 

Proč je důležité sledovat pokrok dítěte?

Na prvním místě bychom se měli zajímat, proč vůbec dítě v MŠ diagnostikovat. Nejde totiž jenom o rozdělení dětí do určitých skupin, o to, zda je dítě šikovné nebo nestačící tempu. Hlavní myšlenkou diagnostiky je individuální přístup a individualizace vzdělávání. Pro individuální přístup je více než nutné vědět, co již dítě zná, umí a bezpečně ovládá a současně hledat společnou cestu ke zkvalitňování a pokroku.

Silné x slabé stránky

V naší MŠ se snažíme o co nejlepší poznání dítěte. Jen na základě poznání slabých i silných stránek může probíhat plánování dalšího rozvoje. Všeobecná doporučení mohou být neúčinná a mnohdy mohou i osobnost dítěte poškodit. Základem pro další práci s dítětem je opřít se o jeho silné stránky a pomocí nich rozvíjet ty slabší. Při stimulování jednotlivých oblastí vždy dbáme na diferenciaci podle vývojové psychologie a věku. Přetěžování nebo podceňování dětí je velice vysokým rizikem.  Zkušený pedagog profesionál by měl na základě svých pedagogických kompetencí napomoci i rodičům respektovat věková kritéria a možnosti dětí.

Nejdůležitějším momentem v pedagogické diagnostice je včasné rozpoznání oslabených funkcí, které by se měly v delším časovém horizontu a v mírném tempu rozvíjet a dostávat na vyšší úroveň. Slabší místa či oslabené funkce rozhodně nesmíme u dítěte zviditelňovat. Dítě by pak mohlo nabýt dojmu, že je špatné a nešikovné a to by bylo pro celý proces demotivující. Vždy zviditelňujeme silnější stránky, které si dítě již osvojilo a připravujeme dítěti dostatek možností a příležitostí na rozvoj těch slabších či oslabených.

Cíl pedagogické diagnostiky

Cílem pedagogické diagnostiky v naší MŠ je tak poukázat na jednotlivé oblasti vývoje a na jejich vzájemnou propojenost a podmíněnost. K tomuto účelu nám slouží Diagnostická portfolia.

Individuální dozrávání dětí

Rozhodně nám nejde o "kočárkové" závody.

Jednotlivé funkce a oblasti se rozhodně nevyvíjejí izolovaně, jsou navzájem ovlivněné a vzájemně se podporují.

Pokud je jedna část oblasti oslabená, promítá se to často do všech dalších oblastí. U vývoje dítěte se setkáváme s určitou posloupností a časovostí. „Časovost znamená, že schopnost, dovednost nastupuje, resp. dítě k ní obvykle dozraje v určitém věku, lépe řečeno ve věkovém rozmezí.“

 Z toho vyplývá, že vývoj jedince je individuální, že každé dítě je opravdu jiné a že k dozrávání oblastí dochází v různých časových horizontech. Každý jedinec reaguje na podněty odlišně, jinou formou získává zkušenosti, dovednosti i vědomosti. Věkové hranice jsou pouze orientačním bodem, jen ukazují, jak by zhruba měl vývoj vypadat a probíhat.

Školní zralost a připravenost

Stále musíme mít na paměti, že pokud dítě není ještě vyzrálé, nemůže zvládnout v daný moment stanovený pokrok. Jediný limit, který omezuje pedagogy i rodiče dětí v MŠ, je zahájení povinné školní docházky. Dostatečná školní zralost a připravenost je velice důležitá nejen pro bezproblémové zvládání trivia, což je čtení, psaní, počítání, ale také pro sociální a komunikační dovednosti.

Pro dítě je tak nejlepší, aby se na školu pozvolna, postupně a hlavně nenásilně připravovalo, ale tato příprava musí dodržovat určitou posloupnost. „Posloupnost znamená, že se daná schopnost, dovednost rozvíjí po krocích, postupně a v návaznosti od snadnější po obtížnější, od jednodušší po složitější.“ (Bloomova taxonomie cílů). Jde především o to, stanovit obtížnost úkolů podle možností dítěte a dopřát mu tak pocit úspěchu. Pokud se dítěti delší dobu nedaří, laťka je dána příliš vysoko, je stanovený postup špatný. Proto se musí jednotlivé úkoly stavět tak, aby odpovídaly možnostem jedince. Úroveň práce musí být nastavena tam, kde se právě dítě nachází, bez ohledu na věk a představu dospělých.

O pokroku a individuálních plánech rozvoje se můžete průběžně informovat u svých třídních učitelek a budou také předmětem při plánovaných osobních konzultacích ve škole.

Pokud vás něco konkrétního zajímá, nebojte se zeptat. Jde přeci o vaše dítě. 

 

V naší MŠ vedeme dětem dva druhy portfolií:

Portfolio sběrné 

Nazývané také jako pracovní, dokumentační, shrnuje téměř všechny práce dětí za určité období, které postupně vznikají. Jde spíše o „sbírku“ prací dětí. S takto vedeným portfoliem se ve školkách více nepracuje. Slouží ke shromáždění prací, zejména pracovních listů. Tato portfolia si děti odnášejí průběhem roku domů.

Hodnotící, diagnostické portfolio - Deník/Šanon

Tímto portfoliem je dokumentován pokrok dítěte. Neobsahuje všechny práce dětí jako sběrné portfolio, ale jejich užší výběr, o němž rozhodují učitelé i děti, popřípadě rodiče. Je doplňováno o další materiály, které vycházejí z diagnostické činnosti učitele a sledují pokrok dítěte (záznamy učitele z rozhovorů s dětmi, pozorování, dotazníky pro rodiče, sebehodnocení dítěte, poznámky od rodičů atd...).  

Jsou v něm obsaženy všechny materiály, které mohou být přístupné učitelkám, dětem a rodičům na podporu rozvoje dítěte. Jeho součástí nejsou důvěrné informace. Cílem diagnostického portfolia je získat shromážděnou dokumentací komplexní informace o výsledcích dítěte, jeho procesu učení a pokrocích a zprostředkovat je všem účastníkům edukačního procesu.

Portfolio se tak ve spojení s výsledky dalších diagnostických metod a nástrojů stává zdrojem dat pro volbu výchovných a vzdělávacích strategií podporujících vývoj dítěte. Jde o sledování komplexního rozvoje dítěte v oblasti duševního, sociálního, duchovního rozvoje, somatického růstu a zrání a seberozvoje.

Z hlediska časového má portfolio svůj význam při diagnostice vstupní, průběžné i výstupní. Učitelce napomáhá při rozvoji konkrétních oblastí dítěte, které vyžadují zvýšenou pozornost. Slouží jí i dítěti jako zpětná vazba o jejich práci (průběžné diagnostikování) a k nastavení opatření ve prospěch dítěte. Při vhodné práci s portfoliem podněcuje učitelka motivaci dítěte, které je schopno probuzeným zájmem regulovat do jisté míry své jednání. Má tedy silný formativní vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Současně sumarizuje dosaženou úroveň dítěte za určité období (sumativní diagnostikování) ve vztahu k jeho předešlému vývoji (diagnostika individualizovaná) a ve vztahu k stanoveným cílům, kritériím (kriteriální diagnostika).

Diagnostiku provádí každý, kdo se zamýšlí nad dítětem.

Diagnostika není jen předmětem pedagogiky, psychologie nebo lékařských věd, diagnostikují i rodiče. Provádí laickou diagnostiku, když si kladou otázky o dítěti, např. proč si nechce kreslit, běhat, proč má časté výkyvy nálad, apod.

Diagnostiku provádí:

  • Rodina – dítě sledují rodiče či prarodiče. Zde hodně záleží na jejich informovanosti a úrovni znalostí vývojové psychologie.
  • Mateřská škola – dítě hodnotí pedagog, školní psycholog, logoped nebo speciální pedagog výchovně vzdělávacího procesu. Diagnostika ve školním prostředí je dlouhodobá, vychází většinou z pozorování dítěte v běžných situacích a interakcích s vrstevníky.
  • Poradenská zařízení – Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) nebo speciálně pedagogické centrum (SPC) jsou zařízení, která poskytují služby všem dětem před nebo při povinné školní docházce. Řeší školní zralost, pedagogicko-psychologickou diagnostiku, odklad školní docházky, výchovné problémy, problémy s učením – používání pomůcek, jak učit nadané dítě, dítě s postižením atd. Vyšetření provádí tým specialistů (speciální pedagog nebo psycholog, sociální pracovnice).
  • Zdravotnické instituce – dítě diagnostikují lékaři (dětští, neurologové, psychiatři…).
  • Zájmové organizace – vedoucí zájmových oddílů, zájmových kroužků, kteří sledují a především rozvíjí zájmy dítěte. 

Text připravujeme...